Místní skupina PZKO Petrovice u Karviné v roce 2002
Výsledek práce Místní skupiny Polského kulturně-osvětového svazu Petrovice shrnuli jeho členové v neděli 27.1.2002 na výroční schůzi. Referát přednesla předsedkyně Skupiny, Maria Maciążek. Připomněla m. j., že v minulém roce se konal miniples, radovánky, besídka u příležitostí Dne matek, Vítání jara, vyorávačka (kopaczówka), mikulášská besídka. Vydařená byla vzpomínková akce u příležitostí jubilea pěveckého smíšeného sboru Piotrowice-Marklowice. Účastníci schůze schválili plán činnosti a také rozpočet na letošní rok.
Výbor MS PZKO Petrovice uspořádal 9.2.2002, místo miniplesu, zábavu na konec karnevalu. Miniplesy mají ve Skupině dlouholetou tradici, avšak letos se akci nepodařilo uspořádat. Přesto se účastníci zábavy na konec karnevalu nádherně bavili u magnetofonu. Občerstvení připravil klub žen.
Karnevalové plesy byly pořádány MS PZKO Petrovice od samotného začátku existence Skupiny. První se konal 17.1.1948, už dva měsíce po vzniku Skupiny. V Petrovicích se konalo celkem čtyřicet otevřených pro občany obce polských společenských plesů. Do roku 1975, kdy existovala v Petrovicích polská škola, se konalo rovněž několik školních plesů. Od roku 1988 Skupina PZKO pořádá ve svém Domě PZKO miniplesy. V příštím roce se chce k této tradici vrátit.
Během jednání VIII. Kongresu Poláků v České republice Petrovice u Karviné zastupovali Erwin Michalski a Zdzisław Mikula.
Ve dnech 2-4.5.2002 se v Zebrzydowicích desátý konal ročník mezinárodní přehlídky regionálních souborů „Zlatý klas 2002”.
V sobotu 7.5.2002 televize NOVA odvysílala program „Milionář” za účastí členky MS PZKO Petrovice, studentky polského gymnázia v Karviné, Ewy Feichtinger, která správně odpověděla, s využitím nápovědy diváků, telefonu přítele a 50 na 50, na všechny otázky do úrovně 40 000 Kč, avšak odpověď na otázku za 80 000 Kč neriskla.
V sobotu 25.5.2002 se v Karviné-Fryštátě konal Festival PZKO, to je reprezentační přehlídka souborů PZKO. Naši sboristé vystoupili v programu v rámci spojených pěveckých sborů. Hlavním bodem programu bylo vystoupení populární skupiny Golec uOrkiestra. Festivalu se zúčastnilo přes 15 000 diváků.
18 členů MS PZKO Petrovice odjelo na autobusový výlet do Hrčavy. Byla příležitost prohlédnout si vesnici na hranici České republiky, Slovenska a Polska a také její okolí.
V sobotu 7.9.2002 MS PZKO Petrovice uspořádala smažení placků (strykówka). Stryki, to je placky, a také koláče s borůvkami a jablky připravil klub žen. Přítomní na akci, kromě konsumpce, měli možnost společně zpívat známé písně a také pohovořit si o úspěších a bolestech týkajících se činnosti MS PZKO Petrovice.
Z dějin sborového zpěvu v Petrovicích u Karviné
Na území Těšínského Slezska zpěv vždy doprovázel veškeré rodinné slavnosti nebo církevní obřady. Tak bylo rovněž v Petrovicích. Po staletí bylo zde slyšet zpěv lidových písní, které byly předávány z generace na generaci. Pokud se jedná o počátky organizovaného pěveckého hnutí, datují se od období ihned po ukončení první světové války. Tehdy začaly vznikat první svazy a pěvecké spolky.
Archív MS PZKO Petrovice uchoval paměti prvních sbormistrů Józefa Wojaczka a Leona Krótkiego. Józef Wojaczek vzpomíná na první roky činnosti pěveckého sboru takto: „Začátky sborového zpěvu v Petrovicích jsou staršího data. Zpěv byl přítomen už v roce 1926, což potvrzuje, jak se mi zdá, fotografie (...), na které uprostřed sedí bývalý ředitel školy Kałuża a také početní sboristé smíšeného pěveckého sboru Matice školské a Katolické mládeže, který vznikl v roce 1928. Už na svátky Božího hodu jsme zpívali koledy”. Sbormistry byli, jak uvádí Monografia Związku Polskich Chórów w Czechosłowacji 1927-1937, str. 249, Józef Wachtarczyk, Karol Łasztówka, Robert Dominik, Alojzy Chroboczek, Antoni Pawlita a Teofil Molinek. Pěvecký kroužek v roce 1928 čítal 28 členů a zkoušky pěveckého sboru se konaly každé dva týdny.
Naopak počátky pěveckého hnutí na zakládě paměti prvního sbormistra z Petrovic, Leona Krótkého, byly následující. „První zkouška zpěvu se konala 21.6.1925. Zkoušky se konaly ve zdejší škole se zvláštním souhlasem Franciszka Kałuży, ředitele školy. Průměrně se každé zkoušky účastnilo 30 zpěváků. Zkoušky písní se konaly na základě učebnice LIRA, kterou složil Andrzej Hławiczka”. Kronika uchovala paměti Leona Krótkiego, týkající se programu pěveckého sboru, který nazkoušel 18 písní a 12 koled. „Noty jsem nakupoval z vlastní kapsy, a takové věci nebyly levné. Aby sboristé měli učebnice zpěvu, musel jsem pro všechny písně udělat kopie na hektografickém lisu, opět z mojí kapsy”. První veřejné vystoupení místního pěveckého sboru se konalo na dožínkách. Vystoupení bylo zahájeno písní „Ať žije hospodářský stav (Niech żyje gospodarczy stan)”. První vystoupení bylo zaznamenáno v letech 1925 a 1926. Systematická činnost pěveckého smíšeného sboru byla zahájena teprve v roce 1928. Umožnilo ji vznik v roce 1927 Svazu polských sborů v Československu (Związku Polskich Chórów w Czechosłowacji).
O činnosti pěveckého sboru je možno se dovědět rovněž z paměti Józefa Wojaczka: „Činnost pěveckého sboru se omezovala pouze na vystoupení v místní skupině Matice školské v rámci pořádání divadelních her, dožínek, zábav a také na církevních slavnostech. Pěvecký sbor s vystoupeními zajížděl do okolních vesnic, do Závady, Marklovic na radovánky, plesy (...)”. Pěvecké soutěže v roce 1932 v Závadě se zúčastnilo 15 okolních pěveckých sborů, rovněž z Polska – z Godowa, Golkowic (viz. Monografia Polskich Chórów 1927-1937, str. 252). „Pamatuji si, že jednoho roku jsme jeli žebřiňákem na nějaké radovánky do Závady”.
Józef Wojaczek byl rovněž zakladatelem pěveckého smíšeného sboru v Závadě v roce 1930, po něm od roku 1935 pěvecký sbor řídil Alojzy Chroboczek. Činnost pěveckých sborů přerušila druhá světová válka. Po válce pěvecké hnutí v Petrovicích ožilo, v Závadě bohužel pěvecký sbor opět nevznikl.
Druhá světová válka dokonala velké ztráty na životech. Mnoho občanů vesnice zahynulo v koncentračních táborech a na válečných frontách. Přesto se velkým úsilím podařilo obnovit pěvecké sborové hnutí v Petrovicích. Začátky činnosti pěveckého sboru po druhé světové válce se seběhlo se vznikem Místní skupiny PZKO Petrovice dne 23.11.1947. Sídlem Skupiny byla ze začátku hospoda Urbańczyk. Prvním předsedou MS PZKO Petrovice byl Erwin Hołek, tajemníkem Robert Burzyk, pokladníkem Antoni Masłowski. Kromě toho se v kronice Skupiny uvádí jiné osoby, které aktivně působily v MS PZKO Petrovice, m.j. Dominik Kania, Emil Sobocik, Rudolf Wójcik a jeho manželka Elżbieta. Tehdy byly aktivní tři sekce – divadelní, sportovní a pěvecká. První zkouška pěveckého smíšeného sboru „Hejnał” se konala 2.12.1947 v sálu hospody Urbańczyk. Podmínky byly těžké, v sálu zima, těsno. Avšak nadšení překonalo tyto těžkosti. Soubor se rozvíjel. Sbormistry pěveckého smíšeného sboru byli postupně Rudolf Wójcik, Leon Janiurek, Józef Krótki a Erwin Masłowski. Soubor působil do roku 1957. V té době, v roce 1952, vznikl v Petrovicích mužský pěvecký sbor „Zgoda”. Jeho zakladateli byli Erwin Hołek a Emil Sobocik, sbormistrem byl Leon Janiurek. Pěvecký sbor působil do roku 1957.
V roce 1951 se Skupina přestěhovala do své druhého v pořadí sídla, tzv. Tirasůvky, kde pro potřebu PZKO byl přizpůsoben truhlářský obchod. Konaly se tu nejen akce PZKO, ale rovně školní akce. V tomto období působil kabaretní soubor „Łaziki“, jeho iniciátorem byl Erwin Masłowski. Od roku 1966 sídlem Skupiny byl dřevěný barák bývalé chemické továrny a blízký park. Budova Tirasůvky a dřevěný barák už neexistují.
Organizátor pěveckého hnutí, ředitel bývalé polské školy v Petrovicích, Rudolf Wójcik, popisuje činnost pěveckého smíšeného sboru následovně: „Dne 2.12.1947 se konala první zkouška smíšeného pěveckého sboru v sálu bývalé hospody Urbańczyk (...). Sešlo se přes 20 členů, zejména z mládeže. Podmínky byly velmi těžké, přesto se pěvecký sbor rozvíjel”. Sbormistry smíšeného pěveckého sboru, pojmenovaného „Hejnał”, byli postupně Rudolf Wójcik, Leon Janiurek, Józef Krótki, Erwin Masłowski. Pěvecký sbor v období deseti let provedl 433 zkoušek a 102 vystoupení. V kronice PZKO jsou zachyceny vzpomínky z tohoto období týkající se činnosti mužského pěveckého sboru: „Mužský pěvecký sbor prokazuje bohatou činnost. Vystupoval na různých akcích, pořádaných Skupinou PZKO, na veřejných akcích pořádaných Místním národním výborem a Národní frontou, odborovým svazem chemických závodů v Petrovicích, v sousedních Skupinách PZKO, na akcích pořádaných Hlavním výborem PZKO nebo Okresním výborem PZKO a také se účastnil soutěží lidové tvořivosti”. S příchodem roku 1956 činnost souboru začala kulhat, teprve koncem roku se zlepšila, což bylo spojeno s účastí na plánovaných akcích. V roce 1957 pěvecký sbor zkoušel pravidelně každý týden, proto vystoupil s bohatým programem v Polsku – v Horních Marklovicích a Těšíně. Porážkou naopak bylo vystoupení v Soutěži lidové tvořivosti v Karviné. Sboristé náhle ztratili víru ve vlastní síly”. Na podzim roku 1957 mužský pěvecký sbor „Zgoda” prakticky přestal existovat, nicméně má ve svém výsledku celkem 180 zkoušek, 55 vystoupení a 43 nazkoušených písní. Současně se smíšeným pěveckým sborem a mužským pěveckým sborem působil v Petrovicích mužský kvartet, smíšený kvartet a mužský oktet.
Po několikaleté přestávce bylo v dubnu roku 1970 svoláno setkání milovníků zpěvu, které umožnilo vznik nového smíšeného pěveckého sboru. V letech 1970-1972 působil smíšený pěvecký sbor PZKO Piotrowice, řídil ho Rudolf Wójcik. V roce 1972 bylo rozhodnuto nazkoušet program na 25. výročí PZKO. Do akce se tehdy zapojila rovněž MS PZKO Marklovice, a vznikl za začátku 33-členný, později 36-členný smíšený pěvecký sbor. Slavnosti 25. výročí PZKO se konaly 16.4.1972 v Petrovicích a 7.5.1972 v Marklovicích. Od roku 1972 se smíšený pěvecký sbor pravidelně scházel jednou týdně na zkouškách, sídlem MS PZKO Petrovice byl tehdy dřevěný barák bývalé chemické továrny. Poprvé se pěvecký sbor samostatně předvedl 13.5.1973 na slavnostní akci u příležitosti 45. výročí pěveckého hnutí v Petrovicích. Akce se konala v restauraci Krótki. V období 1972-1975 působil v Petrovicích rovněž ženský pěvecký sbor pod vedením Elżbiety Wójcik.
Pěvecký sbor pod vedením Rudolfa Wójcika dosáhl vysokou uměleckou úroveň. Následujícími v pořadí sbormistry byli Erwin Masłowski, Tadeusz Błanik a Jadwiga Karolczyk. Pěvecký sbor existoval do roku 2005.
Podmínky pro činnost pěveckého sboru se zlepšily po vybudování Domu PZKO v centru obce, v akci „Z” 92 členy a příznivci Skupiny. Vedoucím stavby byl Henryk Toman, jeho zástupcem Teofil Tomala. Otevření Domu PZKO se konalo 16.10.1975. Majitelem Domu PZKO je Obec, tu se dnes soustřeďuje kulturně-osvětová činnost místních Poláků. Je nutno vyjmenovat hospodáře, kteří pečovali o jeho technický stav, kromě Henryka Tomana to byli Józef Błatoń a Władysław Sztula a také funkcionářky klubu žen Anna Januszová, Elżbieta Piechaczek, Alojzja Błatoń. Předsedou Skupiny, který nejdéle zastával tuto funkci, a to 16 let, byl Oskar Mikula. V Domě PZKO působil smíšený pěvecký sbor Piotrowice-Marklowice, Klub mladých „Piwnica“, působila zde Kapela Podwórkowa ve složení Erwin Masłowski, Erwin Michalski, Tadeusz Błanik. Kronikáři byli Jan Wachtarczyk, Sylwester Mencner, Danuta Toman.
Největší úspěchy v šíření sborového zpěvu má smíšený pěvecký sbor Piotrowice-Marklowice. Jeho zakladateli v roce 1972 byli Rudolf Wójcik a Elżbieta Wójcik. Pěvecký sbor vystupoval po dobu téměř třiceti let. Největší popularitou se těšily společenské plesy (pořádáne v sálu hospody Krótki), a později minibály, početně navštěvovány byly zahradní slavnosti, pěvecké akce, besídky u příležitosti Dne matek nebo mikulášské besídky a sborové štědrovečerní besídky. Téměř každý rok byly pořádány poznávací zájezdy nebo zájezdy na vystoupení pěveckého sboru do Raby Wyżné, Grudyni Velké, pořádány byly zájezdy do vzdálenějších míst, například do Vídně a Krakova.
Pěvecký sbor Piotrowice-Marklowice vystupoval rovněž v Polsku. V roce 1985 odjel do Raby Wyžné v Malopolsku, aby se tam předvedl místnímu obecenstvu. V této obci působil známý dětský pěvecký sbor „Rabiańskie dzieci”. Náš pěvecký sbor navázal s nim přátelské vztahy a na oplátku pozval tento soubor do Petrovic. „Rabiańskie dzieci” byly u nás v listopadu 1986 roku.
Do Grudyně velké v Opolském vojvodství sboristé odjeli poprvé 16-17.5.1987. Hlavním bodem programu bylo vystoupení na slavnostech pojmenovaných „Svátek kvetoucí jabloně (Święto Kwitnącej Jabłoni)”. Tento svátek se koná vždy v květnu pro zaměstnance sadařského závodu. Autobusovou dopravu a nocleh zajistil pořadatel slavnosti, Závod sadařské výroby Grudynia Velká (Zakład Produkcji Sadowniczej w Grudyni Wielkiej). Pěvecký sbor vystoupil během dvoudenní akce v sobotu, za pěkného počasí, na místním fotbalovém hřišti. Přestože v plenéru pěvecký sbor zpíval poprvé, vystoupení bylo možno započítat jako vydařené. Pěvecký sbor řídil Erwin Masłowski, uváděla Urszula Błanik.
Ve dnech 14-17.5.1989 smíšený pěvecký sbor Piotrowice-Marklowice odjel do Grudyně Velké, na pozvání vedení Závodu sadařské výroby, podruhé. Pod vedením Erwina Masłowského uskutečnil 40-minutové vystoupení, uvedl písně v polském, českém a slovenském jazyce. Jako sólista vystoupil Tadeusz Błanik. Uváděla Maria Maciążek, doprovod Getruda a Erwin Michalští. Na slavnostech vystoupily jiné místní soubory z okolí, proběhly rovněž sportovní akce. Pořadatelé uspořádali pro účinkující soubory večírek v místním zámku. Sboristé si mohli prohlédnout závod sadařské výroby. Vznikl v důsledku sloučení čtyř samostatných hospodářství v roce 1972. Převládají jabloně, rostoucí na 400 hektarech, a v dalším pořadí slívy, třešně a višně.
Dnes pěvecký sbor řídí Jadwiga Karolczyk, zkoušky se konají pravidelně jednou týdně, v Domě PZKO v Petrovicích nebo v klubovně PZKO v Dolních Marklovicích. Sboristé vystupují především na akcích PZKO a na obecních akcích. V rámci svých možností pěvecký sbor vystupuje rovněž na přehlídkách a soutěžích sborů, které pořádá Pěvecká sekce Hlavního výboru PZKO. Repertoár je přizpůsoben možnostem sboristů. Z fukcionářů, kteří už zemřeli, největší zásluhy pro rozvoj pěveckého hnutí v Petrovicích měl zakladatel pěveckého sboru, Rufolf Wójcik. Narodil se v Rychvaldu, základní školu navštěvoval v Dolní Lutyni. Byl absolventem polské paralelky Státního učitelského semináře ve Slezské Ostravě. Během své 42-leté pedagogické práce učil děti v několika obcích na Zaolzí, m. j. v Petrovicích. Během druhé světové války pracoval jako dělník v bohumínských chemických závodech. Po vzniku PZKO působil v Hlavním výboru PZKO a také v několika místních skupinách PZKO, nejdéle v MS PZKO Skřečoň, kde bydlel. Byl spoluzakladatelem PZKO Petrovice. Založil a řídil čtyři pěvecké sbory PZKO, v Nýdku, Nýdku-Hluchové, Petrovicích a Marklovicích, pěvecké sbory Matice školské v Dolní Lištné a Dolní Lutyni a také pěvecký sbor bohumínsko-orlovského obvodu. Zpíval ve Sboru polských učitelů. Rovněž jeho manželka, Elżbieta Wójcik, se angažovala v Petrovicích, když řídila v letech 1972-1975 ženský pěvecký sbor. O rozvoj pěveckého hnutí se rovněž zasloužili Tadeusz Błanik, profesor orlovského gymnázia, který jako sólista spolupracoval s několika pěveckými sbory, avšak nejdéle zpíval v našem pěveckém sboru, a podle potřeby zastupoval sbormistra. Naopak Erwin Michalski nejen zpíval, ale rovněž doprovázel na akordeon. Je nutno vzpomenout rovněž Oskara Mikulu, Danutu Toman, Eugeniusze Fuska, Jana Wachtarczyka, Genowefu Rygiel.
Současné složení pěveckého sboru Piotrowice-Marklowice je následující: soprány – Alojzja Błatoń, Maria Górecka, Ilona Guziur, Maria Hanke, Barbara Karolczyk, Prakseda Matros, Anna Piechaczek, Zofie Wachtarczyk, Marie Zolich, alty – Wanda Fusek, Jadwiga Karolczyk, Wanda Masłowska, Gertruda Michalska, Władysława Sikora, Helena Zolich, tenory – Franciszek Guziur, Erwin Masłowski, Zbigniew Węglarzy, Jan Rygiel, Jan Zolich, basy – Henryk Toman, Karol Sikora, Otmar Zolich, Karol Rabel, sbormistr – Jadwiga Karolczyk, klavírní doprovod: Gertruda Michalska, sólisty sboru jsou: Jadwiga Karolczyk a Barbara Karolczyk.
Přestože pěvecký sbor Piotrowice-Marklowice i nadále měl vysokou uměleckou úroveň, bylo vidět klesající zájem mladé generace sborovým zpěvem. Průměrný věk sboristů je poměrně vysoký. Přesto byla vyslovena naděje, že zpěv bude i nadále článkem spojujícím lidskou činnost na našem území.