Místní skupina PZKO Petrovice v roce 2011

   Místní skupina PZKO Petrovice na výroční schůzi 15.1.2011 zhodnotila výsledky práce kulturně-osvětové činnosti v letech  2009-2010. V tomto období byly pořádány tradiční akce, především Den matek, Zahradní slavnost ze smažením vaječiny, Strykówka a Mikulášská besídka. Setkání Klubu žen se konají vždy dvakrát v měsíci. Členská základna čítá 115 osob, z čehož asi 30 % se aktivně účastní v činnosti organizace. Delegáti Skupiny se účastní Konventu prezesů v Českém Těšíně a seminářů Oblastní rady PZKO v Karviné.

   Schůze 13členného výboru MS PZKO se konala v úterý 1.2.2011. Předsedou na místo odstupujícího Františka Żywczoka byla zvolena Jadwiga Karolczyk. Výbor MS PZKO rozšířil činnost o Diskuzní klub, jehož předsedou se stal Tadeusz Toman. Bylo tak rozhodnuto na návrh nové předsedkyně Skupiny, aby umožnit členům bezprostřední setkání se zaolzanskými funkcionáři nebo vyslechnout si zajímavé přednášky.

   Na první setkání Diskuzního klubu byl pozván Bohuslav Raszka místostarosta Vendryně a předseda MS PZKO Vendryně. Akce se konala v úterý 22.2.2011. Host ukázal v Petrovicích svoji obec, společenské a politické organizace působící na jejím území, kulturně-osvětovou činnost a výsledky práce vendryňských souborů, především amaterského divadelního souboru a Gymnastů. Přestože obě Skupiny působí v rozdílných podmínkách – PZKO Vendryně je nejpočetnější Skupinou, PZKO Petrovice je méně početnou a méně aktivní Skupinou.  Bylo dohodnuto, že je nutno udržovat vzájemné kontakty a využívat zkušenosti. Bohuslav Raszka spolu s funkcionářem COEXISTENTIE-SOUŽITÍ v Petrovicích u Karviné a současně kostelníkem Edwardem Kolondrou navštívil rovněž památkový kostelík v Dolních Marklovicích.

   Před Sčítáním lidu v roce 2011 se MS PZKO Petrovice zapojila do celosvazové akce „Prosazuj polskost”. Sčítání lidu probíhají na území Těšínského Slezska pravidelně každých 10 let, kdy toto území bylo součástí Rakousko-Uherské monarchie (1869, 1880, 1890, 1900, 1910), Československé republiky (1921, 1930), Německé říše (1939), opět Československé republiky (1950, 1961, 1970, 1980, 1991), a konečně České republiky (2001). V Petrovicích u Karviné polskou národnost přihlásilo 695 občanů, což je 13,07 % (celkem Petrovice u Karviné mají 5446 občanů).

   Hlavní výbor PZKO vyhlásil rok 2011 Rokem Gustawa Morcinka, spisovatele, který „přiblížil Slezsko k Polsku“, a především zavedl do polské literatury rodnou, hornickou Karvinou. Referát n. t. „Život a tvorba Gustawa Morcinka“ přednesla 19.4.2011 v rámci Diskuzního klubu MS PZKO Petrovice Danuta Ondruch z Karviné-Fryštátu. Gustaw Morcinek se narodil 25.8.1891 v Karviné, v rodině dělníka Józefa a Marie ze Smurů. Spisovatel má své kořeny v Petrovicích, odkud pocházel jeho dědeček, otec Józefa. V dětství Gustaw Morcinek bydlel v hornické kolonii v Karviné-Žabkově. Od roku 1907 po ukončení obecné školy pracuje jako nakládač na dole Hluboký v Karviné. V roce 1910 zahajuje studium v učitelském ústavu Sdružení lidové školy v Bialé, jeho vzdělávání financoval ze svých příspěvků hornický spolek (hornická šlechta). V období I. světové války byl zmobilizován do rakouské armády a absolvoval vojenskou službu v posádce v Cieszyně. V roce 1918 sloužil v Polské armádě, kde byl povýšen do hodnosti poručíka. Od roku 1920 bydlel ve Skočowě. Začal pracovat jako učitel fakultní školy, učitelem je do roku 1936. Doplňuje si vzdělání ve 2letém Vyšším učitelském kurzu (Wyższym Kursie Nauczycielskim) v Cieszyně. Jako spisovatel jeho knižní prvotinou je článek „Vzpomínky z listopadového převratu 1918” („Wspomnienia z przewrotu w listopadzie 1918“) (1926) v Těšínském deníku (Dziennik Cieszyński), později pravidelně zveřejňuje publicistické články, fejetóny, vyprávění a povídky v těšínských a katovických novinách. Vychází tiskem, nejdříve na pokračování, potom jako 2svazkový román „Vysekaný chodník” („Wyrąbany chodnik“) (1926), názorně ukazující národnostní a společenské osudy Slezska v prvním dvacetiletí XX. století. Kniha se stává slavnou. Kromě toho vycházejí tiskem povídky a romány „Byli dva bratří” („Byli dwaj bracia“) (1928), „Srdce za hrází” („Serce za tamą“) (1929), „Chleb na kamieniu“ (1932), „Zrození srdce” („Narodziny serca“) (1932), „Hvězdy ve studně” („Gwiazdy w studni“) (1933), „Łysek z pokładu Idy“ (1933), „Ludzie są dobrzy“ (1935) „Úsměv na cestě” („Uśmiech na drodze“) (1935), „Po kamienistej drodze“ (1935), „Holubi na střeše” („Gołębie na dachu“) (1936), „W najmłodszym lesie“ (1963), „Inženýr Szeruda” („Inżynier Szeruda“) (1937), „Městečko nad řekou” („Miasteczko nad rzeką“) (1938), „Vyorané kameny” („Wyorane kamienie“) (1938). V roce 1932 Morcinek staví dům ve Skočově, kde kromě válečného období a přestávek na cestování tráví celý svůj život. Cestuje do Itálie, Československa, Dánska, Rakouska, Švédska, Francie. Z cest vycházejí tiskem cestopisy. V roce 1937 umírá matka spisovatele. Dne 6.10.1939 je uvězněn hitlerovci. Pobývá v koncentračních táborech: Skrochovice, Sachsenhausen a Dachau. V dubnu roku 1945 tábor osvobozují Američané. V Biviers u podhůří Alp, kde byl poslán na rekonvalescenci francouzským Červeným křížem píše „Dopisy od Morwy” („Listy spod Morwy“) (1945) vyjadřující táborové prožitky spisovatele. V roce 1946 cestuje po Francii, Belgii, Švýcarsku a Itálii. Vznikají „Dopisy z mého Říma” („Listy z mojego Rzymu“) (1946) a také svazek novel „Dívka z Elyzejských polí” („Dziewczyna z Pól Elizejskich“) (1946). O táborovém období pojednávají rovněž „Dvě koruny” („Dwie korony“) (1948), „Pojednání o Otci Maximiliánu Kolbe” („Rzecz o Ojcu Maksymilianie Kolbem“) (1948) a „Ztracené klíče” („Zagubione klucze“) (1948). Po dřívějším zveřejnění vybraných úryvků v novinách vychází velký román o dějinách horníků „Ložisko Joany” („Pokład Joanny“) (1950). Následně píše román o partyzánských bojích v Beskydech „Úroda lidí” („Urodzaj ludzi“) (1951), hornický román pro mládež „Ztracené ptáky” („Zagubione ptaki“) (1952), román na legandárních motivech „Ondrášek” („Ondraszek“) (1953), hornické povídky „Nalezené poklady” („Odkryte skarby“) (1953), výbor ze slezské publicistiky „Z mé země” („Z mojej ziemi“) (1955), hornické povídky „Vzkříšení Hermíny” („Wskrzeszenie Herminy“) (1956) a „Victoria“ (1956), povstalecký román „Mat Kurt Kraus“ (1957). V tomto období cestuje po SSSR, Maďarsku, Jugoslávii, NDR, Řecku a Československu. Román „Jidáš z Monte Sicuro” („Judasz z Monte Sicuro“) (1957) navazuje na válečnou tématiku, a román „Černá Julka” („Czarna Julka“) (1959) do dětství. V roce 1959 umírá sestra spisovatele, Teresa, která se starala o dům ve Skočowě. Morcinek cestuje do Rumunska a na Kanárské ostrovy. V posledním období jeho života vycházejí tiskem knihy „Sedm hodinek hrobníka Joachima Rybky” („Siedem zegarków kopidoła Joachima Rybki“) (1961), „Těšínská země” („Ziemia Cieszyńska“) (1962), „Prapodivné slezské historky” („Przedziwne śląskie powiastki“) (1962), „Hornický zákon” („Górniczy zakon“) (1963), „Povídka o lidech z vlaku” („Opowieść o ludziach z pociągu“) (1963). Gustaw Morcinek umírá 2.12.1963 v Krakově. Odpočívá v hrobě v Panteonu čestné částí komunálního hřbitova v Cieszyně.

   MS PZKO Petrovice pořádá tradičně akce u příležitosti Dne matek a Dne dětí. Tentokrát se setkání členů a příznivců Skupiny u této příležitosti konalo 21.5.2011. Na programu byla recitace básní, vystoupily také děti, které přišly do Domu PZKO. Ženám były předány květiny, a dětem malý dárek. Občerstvení připravil aktivní Klub žen. Akci nádherně řídila předsedkyně Skupiny Jadwiga Karolczyk.

   Festiwal PZKO – to je ústřední akce největší polské organizace, pořádána každé 2-3 roky, střídavě v Třinci a Karviné. Letošní Festival PZKO se konal v Třinci 4.6.2011, a zahájil ho barvitý festivalový průvod místních skupin, souborů a kapel. Festiwal PZKO je nádhernou příležitostí pro prezentování široké veřejnosti vysledků práce polské národnostní menšiny v České republice. V Festiwalu mezi účastníky bylo vidět občany naší obce. Akci se zúčastnili m. j. velvyslanec PR v Praze, Jan Pastwa a generální konzul PR v Ostravě, Anna Olszewska. V třinecké Werk Aréně jsme sledovali vystoupení PZKOvských souborů – pěveckých, tanečních a folklorních souborů. V rámci sjednocených sborů se prezentovalo přes 500 zpěváků, a v taneční části vystoupilo přes 400 tanečníků z 18 PZKOvských tanečních souborů a kapel m. j.: Błędowice, Bystrzyca, Oldrzychowice, Zaolzi, Olza, Suszanie, Lipka, Łączka, Dziecka ze Stonawy, Skotniczka, Tyrka, Gizdy, Ondraszki. PZKOvský programový blok ukončilo vystoupení nejpopulárnějšího z okolí souboru – vendryňských Gymnastů. Bylo možno zhlédnout doprovodné výstavy – výstavu malby Sdružení umělců výtvarníků (Stowarzyszenie Artystów Plastyków), výstavu „Dějiny a současnost Poláků na Zaolzí“, výstavu soutěžních prací dětí polských škol na festivalový plakát. Na druhé scéně v plenéru se předvedly mládežnické kapely ze Zaolzí i z Polska, mezi jinými Glayzy, Apatheia, Ad rem, 10 Coins. Hvězdou večera byla Halina Młynkova – zpěvačka pocházející z Návsí a také polská kapela Carpe Diem se zpěvákem Szymonem Wydrou.

   Józef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v ČR pronesl 21.6.2011 přednášku n. t. „O Polácích na Zaolzí v českých školách”. – Vytvoření osvětové kampaně bylo jedním z bodů usnesení posledního Valného shromáždění Kongresu Poláků. V rámci jeho plnění vznikly rovněž různého druhu vzdělávací materiály, především kniha „Polacy na Zaolziu – Poláci na Těšínsku”, která byla vždy rozdávána v průběhu vzdělávacích setkání. V průběhu několika let trvání přednášky podléhaly alespoň mírné modifikaci. Dnes cyklus přednášek byl rozšířen o témata související s Předsednictvím Polska v Radě Evropské unie. Projekt, který se koná  pod meritorní záštitou Ostravské univerzity se podařilo vytvořit díky finanční podpoře českého Úřadu vlády – řekl J. Szymeczek. Zeptali jsme se Józefa Szymeczka, jak žáci českých škol reagují na přednášky a co je nejvíce zajímá. – Otázky jsou velmi zajímavé, zmíňují přece jen choulostivé problémy související s identitou a povzbuzují mladé posluchače k normálnímu vnímání sebe navzájem. Stalo se už několikrát, že po takových setkáních třída uspořádala výlet a navštívila polskou část Těšínského Slezska a uvědomila si, že těšínská země to je nejen levý břeh Olzy, že kromě Českého Těšína existuje rovněž polský Cieszyn. Kromě návrhů adresovaných nejmladším občanům Zaolzí, Kongres Polaků nabízí rovněž obdobné přednášky pro dospělé, které se konaly už v minulých letech za spolupráce obecních výborů pro národnostní menšiny.

   PZKOvci z Petrovic u Karviné odjeli 27.8.2011 na autobusový zájezd do Žywce a Pisarzowic. Žywiec je okresním městem ve Slezském vojvodství, které leží nad řekou Sołou a má 32 tis. obyvatel. Kromě potravinového průmyslu jsou zde elektromechanické, kožené a dřevozpracující podniky. Z pamětihodností je nutno zmínit farní kostel z XV. století, zámek z XVI. století a zámecký park z XVIII. století. Cestou do Žywce jsme objeli autobusem Žywiecké jezero, po čemž jsme si prohlédli Muzeum – Pivovar v Žywci. Žywiecký pivovar vyrábí jedno z nejlepších polských piv, které je exportováno do mnoha zemí světa. Má dlouholetou tradici ještě z meziválečného období, o které nám vyprávěl průvodce a sdělovaly tabule v jednotlivých místnostech muzea. Prohlídku ukončila degustace piva. Všichni zájemci mohli navštívit rovněž Muzeum ve Starém zámku a jeho početné expozice. Zde jsme se dověděli, že zámeckou nemovitost obývá kněžná Marie Krystyna Habsburg, dcera Karla Olbrachta a Alice Ankarcrona z polské odnože Habsburgů, která se po téměř 60 letech emigrace vrátila do Žywce. Kněžná je přímou osobou, kterou mládež miluje. Vede charitativní činnost, svou přítomností dodává lesku různým oslavám a setkáním. Při troše štěstí je možno se kněžnou setkat na procházce v parku. Dějiny rodu Habsburgů v Žywci nám sdělila průvodkyně při prohlídce Starého zámku. Dědeček kněžny, Karol Stefan Habsburg, po výstavbě v paláce v Žywci, se usídlil zde natrvalo. Učil se polsky a přijal polské občanství. Jeho syn, Karel Olbracht, bojoval v polsko-bolševické vojně v roce 1920 a byl vyznamenán Válečným křížem (Krzyż Walecznych) maršálkem Józefem Piłsudským. Když vypukla II. světová válka, odmítl podepsat Volkslistu. Někteří účastníci zájezdu dali přednost cukrárně, protože prohlídka památek za velkého vedra byla poněkud únavná. V odpoledních hodinách jsme odjeli do Pisarzowic u Bielska-Bialé, kde jsme si prohlédli Lesní školku okrasných keřů „Pudełek“. Podnik se specializuje v rozmnožování a výrobě azalek, růží, vřesů, magnolií a také jehličnatých keřů a stromů. Využívá je mnoho lesních školek v Polsku, ale rovněž v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku a na Ukrajině. Rostliny se vyrábí v nádobách a nabízí se je zároveň soukromým zákazníkům, a také velkoobchodům. Na rozlehlém prodejním místě je možno zakoupit přes 1000 odrůd okrasných keřů, popínavých rostlin, stromů a bylin. Této bohaté nabídky využili účastníci našeho zájezdu. Strávili jsme rovněž příjemně čas v kavárně „Kogucik“. Náš dobrý dojem nemohla pokazit ani arogantní prodavačka v kavárně.

   Na další setkání Diskuzního klubu, které se konalo 13.9.2011, byl pozván Stanisław Gawlik z Návsí. Přednášející sdělil posluchačům historii a současnou pěveckou činnost mužského sboru „Gorol. Ke své přednášce využil propagační materiály, které vydala Místní skupina PZKO Jablunkov a novinové výstřižky. Mužský sbor „Gorol“ vznikl v říjnu 1947 roku. Nejdéle soubor řídil, protože přes 30 let, dlouholetý člen souboru Bogusław Stonawski. Dnes sbor vystupuje pod taktovkou dirigentky Katarzyny Siwiec, absolventky Umělecké katedry Slezské univerzity v Cieszyně. Při vystoupení „Gorola“, kromě koncertů sboru, můžeme slyšet a vidět   řečnické a vyprávěčské schopnosti členů souboru. Takto vznikly originální postavy, které byly velkou chloubou souboru. V prvních letech takovou postavou był vyprávěč Michoł – Alojzy Ligocki. A po něm populární Maciej – Ludwik Cienciała a Jura spod Grónia – Władysław Niedoba, bez kterých se nemohly konat žádná vystoupení. Především nemohlo jich chybět na Gorolském svátku. V sedmdesátých letech se k nim připojil Hadam z drugi jizby – Władysław Młynek, a od roku 1990 Filip – Tadeusz Filipczyk, který doprovází soubor dodnes. Během své 60leté činnosti sbor „Gorol“ dal stovky koncertů. Soubor každým rokem vystupuje ve Wisle v programu Týdne beskydské kultury, rovněž ve Světovém festivalu polonijních sborů v Koszalinu. V roce 1994 „Gorol“ měl poctu účastnit se setkání se Svatým otcem Janem Pavlem II. ve Skočově. Soubor má dnes 54 členů. Host Diskuzního klubu, Stanisław Gawlik, se narodil v Karviné, dnes už neexistující částí Karviná-Doly. O svých předcích a svém dětství napsal knihu „Było to a nima – jak staro Karwina“.

   V sobotu a neděli 5.-6.11.2011 Klub žen působící v rámci MS PZKO Petrovice uspořádal tradiční výstavu ručních prací. Přestože má pouze sedm osob, pravidelně, každé dva roky, připravuje výstavu. Zhlédnout ji přišli občané obce, a také členové okolích klubů žen. O zajímavé aranžmá se postarala nejmladší členka Klubu, 31letá Barbara Sztuła. Její maminka, Ewa Sztuła, pečlivě vyžehlila vystavované ubrusy a ubrousky. Obě dámy ukázaly vlastní výrobky – velmi drobné výšivky obrazů a také obrázky provedené dnes moderní ubrouskovou technikou. Efektně vypadající obrázky jsou ideální pro ženy, které mají zájem vlastnoručně vyrábět dekorace, avšak mají málo času. Takový obrázek ze zvláštních ubrousků spolu s   dokončením rámečků je možno provést už do dvou hodin. Bylo možno obdivovat vyrobené z papíru „Labutí jezero“ Wandy Dworokové, která není členkou Klubu žen, ale spolupracuje s nim. Na výstavě bylo možno navíc zhlédnout ozdoby na stromeček, ubrusy, ubrousky, háčkované a pletené výrobky, a také zákusky a perníčky. Autorkami exponátů byly, kromě už zmíněných žen, Wanda Fusek – předsedkyně Klubu, Gertruda Michalska, Ewa Żywczok, a v přípravách pomáhala Wanda Masłowska. Byly využity rovněž zkušenosti Českého svazu žen Petrovice.

   V rámci Diskizního klubu se ve středu 30.11.2011 konala přednáška Józefa Wierzgoně „Slezská lidová píseň – odkud se vzala a jaková je”. Přednášející, který je funkcionářem polského pěveckého hnutí v Karviné, uvedl původ a aktuální postavení lidové písně. Jednalo se o jednoduché veršované, anonymní díla (skladby) předávané z úst do úst, z pokolení na pokolení, často spojené s obřady. Známe písně vlastenecké, vojenské, pastýřské, zbojnické. Začalo se písně sbírat a byly vydávány zpěvníky, několik zpěvníků bylo vydáno tiskem rovněž na Těšínském Slezsku. Nejznámnější na našem území je píseň „Płyniesz Olzo“ První sloku „Płyniesz Olzo po dolinie, płyniesz jak przed laty, takie same na twym brzegu kwitną wiosną kwiaty“ známe všichni. Méně známé jsou další sloky, na příklad třetí „Ale ludzie w swoim życiu zmienili się bardzo, zwyczajami, wiarą przodków ledwie że nie gardzą“ nebo devátá: „Wnuk usiądzie na twym brzegu dumać nad przeszłością i żyć będzie dla twej ziemi czynem i miłością“. Populární jsou rovněž takové písně, jako „Słoneczko zaszło, czyli zagasło“, „Szła dzieweczka do laseczka“ nebo „Upływa szybko życie“. Některé písně jsme po přednášce společně zpívali s doprovodem akordeonu. Potom se konala část akce, věnována zábavě v předvečer Ondřeje.